Nadzemní nebo zapuštěná vířivka?
Má smysl uvažovat o zapuštění vířivky? Přinášíme několik argumentů ke zvážení.
Přestože se v architektonických vizualizacích můžete často setkat s vířivkami zapuštěnými pod úroveň terénu, na základě našich více než dvacetiletých zkušeností jednoznačně doporučujeme volit nadzemní osazení vířivky. Pro tuto variantu je možno uvést hned několik argumentů.
Vstup do vířivky je bezpečnější a komfortnější, při zapuštěné variantě sestupujete bez opory do hloubky, což může být pro starší osoby nebo pro návštěvy neznalé vnitřní konfigurace značně nepohodlné.
V zapuštěné vířivce sedíte pod úrovní okolního terénu, máte tak výrazně omezený rozhled, což většina uživatelů při delším pobytu vnímá negativně. Pokud chcete hovořit s osobou stojící vedle vířivky, musíte vzhlížet téměř dva metry vysoko. Při nadzemním umístění můžete prožitek z hydromasáže umocnit příjemným výhledem do krajiny či vlastní zahrady, s osobami, které se právě nekoupou, pak můžete komunikovat z očí do očí, např. pokud vířivku doplníte venkovním barovým pultem se stoličkami
Pod vlastní vanou vířivky se nachází technologická zařízení, ke kterým je nutno zachovat přístup pro servis či budoucí modernizace, zapuštěná vířivka se tak neobejde bez obvodové servisní šachty, která musí být odvodněna a bezpečně zakryta – toto řešení je nejen nepraktické, ale také velmi nákladné
Pod vanou jsou kromě technologie také vodní rozvody vedoucí k jednotlivým tryskám po celém obvodu vany. Argument, že je dostatečné zajistit servisní přístup pouze ze strany, kde je umístěna technologie, je mylný – v době životnosti vířivky se dá předpokládat nutnost servisního zásahu také na tlakových vodních rozvodech, a pokud se u zapuštěné vířivky objeví netěsnost na nepřístupné straně, znamená to nesmírně komplikovaný a nákladný servisní zásah.
Častným argumentem je, že zapuštěná vířivka zabere méně místa. Půdorysné rozměry ale zůstávají stejné, při zapuštění je naopak potřeba počítat s obvodovou servisní šachtou
Každá vířivka musí být opatřena termokrytem. V době, kdy není vířivka používána, vidí u zapuštěné varianty majitelé právě jen termokryt, který pak připomíná gymnastickou žíněnkou volně položenou na zemi. Manipulaci s krytem v tomto případě neusnadní žádný standardní zvedák, kryt potom uživatelé pracně tahají po zemi, v lepším případě jej složí napůl do tvaru písmene A, což obvykle brání ve výhledu.
